POČASÍ
Předkové moderních plemen koní se vyvíjeli v několika odlišných klimatických pásech a přispůsobili se panujícím podmínkám. Npř. arabi žili v pouštích, a tak mají tenkou kůži s jemnou srstí, která jim pomáhá snášet vysoké teploty. Koním žijícím v chladných oblastech se vytvořila dvojitá srst, která zadržuje vzduch a udržuje tělesnou teplotu.
•Vítr
Větrné počasí koně v jejich přirozeném životním prostředí příliš neobtěžuje. Koně totiž nastaví zadní část těla proti větru. Pokud je kůň nucen jít proti větru, obvykle sklání hlavu a stahuje nozdry podobně jako lidé, kteří jdou proti větru. V případě, že je vítr spojen s hustým deštěm, vypadjí koně v tomto případě obzvláště zbědovaně.
•Horko
Teplé počasí přináší koním charakteristické problémy. Přibývá much, koně začínají být otupělí a zvyšuje se riziko úžehu. Koně s růžovým chřípím jsou vzláštně náchylní ke spálení. Nyní již byla pro koně vymyšlena stínidla proti slunci. Mouchy koně ve vedrech neustále obtěžují a způsobují, že většina koní dupe kopyty, púotřásá hlavami a horečně švihá ocasy.
•Ochlazování
Ve velkých parnech se někteří koně, stejně jako lidé, umějí s pracovní zátěží vyrovnat lépe než druzí. Zvláště mladí koně se hodně potí. V opravdovém horkém počasí je důležité jim pomoci ochladit se omytím vlažnou vodou. Potom je vhodné přebytečnou vodu z nich stáhnout, uklidnit je po chvíli mytí zopakovat.
•Sníh
V zemích, kde je sníh běžnou součástí zimy, pokračují koňské sporty i v tomto ročním období. Avšak tam, kde příchod sněhu nebývá běžným jevem, lze vidět, že koně na sněhu dost podivně našlapují. Sníh se jim totiž nalepí ve vrstvách zespodu do kopyt, a tak se musí vyrovnat s chůzí jako na malých chůdách. V některých případech může pomoci, když namastíme spodní strany kopyt. V divočině se koně musí prohrabat k vegetaci pod sněhem, nebo hra
čerpáno z: Kůň a jeho řeč (Lesley Beyley)
