



To se ani neomlouvej, vždyť to máme teď všichni s blogem. ![]()
chápu tě
Z tohohle blogu se na 95% hlásím naposledy, článek na lbogu si asi nikdo nepřečetl, tak si ho přečtěte, smažte si mě nebo co chcete, jenom abyste věděli, že blog už nebude v chodu a já chodit NEBUDU!
Ahojík moje SBénečko, tady ti posílám pár obrázečků: ☺ ☻ ♥ ♦ ♣ ♠ ♪
P.S.: OBÍHÁM!!!!!
Neboj se, chápu tě, já se svět raději nesnažím chápat...
To se stává no, že člověk už fakt neví a má z toho trochu depku. Teď si říkám - co když je lepší nevědět?
Ahojik chtěla bych se omluvit jestli tady málo chodím ale nestíhám mám školu , koně keramiku a mamka mi spřísnila režim takže se na PC dotanu ale ne moc často :)..jasně to chápu :) je u mě hlasování o foto měsíce budu ráda když hlásneš:) pa
blbž je že mě to nebaví a nemám ráda kdxyž se blogařit nutím když nechci, ale nevím asi skončím nebo ne
Já myslím, že nemáš proč být smutná, máš doma zvířátka, jezdíš na koni, musíš mít krásnej život... Já poslední dny jenom bulim a stýskám si po tom, kdy jsem byla ještě drobek, měla psa a bezvadnou segru a navíc kamarádku za milion... vše je pryč, pes umřel, segra se odstěhovala a naprosto změnila, kamaráda je jiná. Není nic, co bych si přála více, než vrátit čas, alespoň naposledy se pomazlit s Damianem, jenýž umřel ve věku pouhých tří let, pohrát se segrou, pobavit s kamarádkou... Vše vrátit... Nejraději byh se občas zabila... Jediné moje radosti jsou mé zvířátka - pejsek William, morčátka Bobo a Bony, želvičky Robin a Millie a kamarádky koník Amon, o něhož se starám... Ale ani jeden z nich nezaplní prázdnotu v srdíčku, která zůstala po Damianovi, ani jeden z nich není tak vcítivý a chápavý, jako ON.Žádný z nich si se mnou nepohraje, letadýlko, škola a různé hlouposti, které umí vytvořit přijenou radost ze života... :(
Ahoj moja hlavu hore viem ako sa citis aj ja som v poslednych dnoch smutna ale snazim sa to prekonavat
Don´t worry be happy 